Kopec Kotel se nachází jižně od Rokycan. Tyčí se nad krajinou, i se svojí pozoruhodnou rozhlednou, ve výšce 575 m.n.m.
Samotný výšlap začíná ve stromové aleji po přejezdu silničního obchvatu Rokycan, vedoucího směr Mirošov. Počínající mírné stoupání je následováno štěrkovým vjezdem do lesa. Po dalších čtyřstech metrech přichází na řadu první serióní výstup v podobě kameno-štěrkové cesty, místy rozbité od vody. Verstevnice ve výšce 500 m.n.m. dá lehce vydechnout, než se opět opřeš do řidítek a absolvuješ finální náročné stoupání k samotné rozhledně.
Rozhodně doporučuji zastavit a na rozhlednu vylézt. Rozhled kolem dokola do širokého okolí, kdy za dobré viditelnosti je vidět Šumava i vzdálenější Alpy atd., rozhodně stojí za trochu času. Dá se téměř říct, že je odtud vidět celá Rokycanská 15.
Bezmála 4km výšlap k dalšímu kontrolnímu bodu začíná velmi náročným stoupáním po úzké hlino-kamenité cestičce z obce Kamenný Újezd, pokračující ve stejném úhlu po travnatém povrchu až k silnici z Rokycan do Dobříva. Po jejím přejetí následuje vydýchávačka po příjemné zpevněné štěrkovce.
Za odbočkou k hájovně se cesta začne pomalu zvedat. Ještě kolem Arboreta Žďár je sklon i povrch dostatečně příznivý k udržení slušného tempa. Přituhne až na vrstevnici 505 m.n.m. Následujících cca 65 výškových metrů dá nohám víc zabrat, avšak poté přichází dalších brutálních 300 metrů v podstatně náročnějším terénu do sedla mezi skálou U Oltářů a samotným vrcholem Žďáru, který prověří nejednoho bajkera. Úplný závěr přes skalky a různé kameny je potřeba doběhnout s kolem na zádech.
Avšak výhled, který vám tento vrchol v 629 m.n.m. nabídne, je prostě dechberoucí. Stejně jako následující velmi technický sjezd a hřebenovka. Obé pro opravdové #mtb fajnšmekry :)
Tento nekonečný švih uvede strmé stoupání z nadmořské výšky 443 m.n.m. po malé asfaltové silničce obcí Hůrky východně od Rokycan.
Po osmistech metrech jej následuje shodné dvouset metrové stoupání přes louku. Trochu odpočinku v podobě zmírnění sklonu vám dopřeje na vrstevnici 524 m.n.m., odkud pokračuje po šotolině dalších 1,3 km. Zbývajících 250 m k nejvyššímu bodu nabídne spíše technickou lesní pasáž s přijatelným stoupáním.
Tento kontrolní bod se nachází ve výšce 617 m.n.m. mezi vrcholy Špičatý vrch a samotný Trhoň. Zaslouženou odměnou rozhodně bude skvělý technický XC sjezd - nejprve travnatou hřebenovkou, pokračující kořeny a kameny osázenou úzkou cestou a finišující, po překonání vrstevnicové šotolinky, jednostopým sjezdem lesem vedle bývalé lyžařské sjezdovky.
Stotřicet výškových metrů na jednom a půl kilometru - velmi náročný úsek, který Tě dovede na vrchol jinak nenápadného kopce Chlum.
Prvních pětset metrů překvapí sice sklonem, avšak svým pevným šotolinovým povrchem vybízí k ušetření sil pro druhou sekci. Ta Tě čeká po vjezdu do lesa. Následujících 260 m otestuje schopnost volit správnou stopu po hliněné, od traktorů a vody rozbité, cestě plné kořenů a kamenů. Traverzem po vrstevnici v nadmořské výšce 505 m.n.m. se vydýcháš, máš na to přesně 320 m.
Na dalším rozcestí otočíš hlavu doleva a uvidíš v plné parádě závěrečný výšlap s více jak 50 výškovými metry na cca 360 m vzdálenosti plný malých skalek, volných kamenů a kořenů.
Samotný vrchol s výhledem na Radeč a Rumpál je až magicky uklidňující. Zarytí bajkeři si určitě užijí i následný velmi technický a z počátku uzký sjezd mírně prorostlou pěšinkou. Pozor, po prvních pár metrech se uprostřed objeví malý pařez, je nutné jej objet.
Stoupání začínající pod zříceninou hradu Salon v obci Březina, které na prvních metrech může lehce potrápit Tvoji orientaci, především pak v podzimních měsících, kdy se pěšina schovává pod lupením, je uvozeno 700 m náročnějšího sklonu. Poté narazíš na první vyhlídku s malým přístřeškem a možností lehce spočinout.
Následuje odpočinková pěšina s několika kořeny a kameny po vrtevnici, která se po cca čtyřstech metrech začne znovu zvedat a vydrží jí to dalších pětset.
Uchvatný výhled z velmi pěkného altánu je pak dostatečnou odměnou za 120 výškových metrů na 1,6 km.
Zvláštní nepříliš navštěvovaný vrchol v nadmořské výšce 639 m.n.m.
Zahájení tohoto cirka patnáctset metrů dlouhého výšlapu provází pohodových 1200 m po štěrkové cestě. Poté odbočíš doleva, kde na Tebe čeká doslova peklo. Následujících 300 metrů opět prověří Tvé schopnosti čtení terénu, volby stopy a především fyzickou zdatnost.
Nenápadná neoficiální vyhlídka, vzniklá v posledních letech díky polomům a Kůrovcům, Tě pak čeká vedle samotného vrcholu cca 100 vpravo mimo trasu. K dalšímu pokračování Tě dovede sjezd plný kamenů a jiných lesních radostí :)
Vysílač Radeč na kopci Brno - jeden z nejikoničtějších kontrolních bodů Rokycanské patnáctky nacházející se v nadmořské výšce 721 m.n.m.
Cesta k vysílači, od rozcestí nad Sklennou Hutí ve výšce 585 m.n.m., má vcelku monotónní charakter. Rozbitý lesní asfalt kombinovaný se štěrkem různé hrubosti a soustavným výrazným sklonem je zakončena velmi ostrým stoupáním.
Pozor, vyhlídka je ukryta vpravo od vysílače.
Zřícenina hradu Radeč na kopci Hrad - kontrolní bod a zároveň další z úchvatných vyhlídek v přírodním parku Radeč.
Výšlap táhnoucí se téměř 6 km, začíná rozcestím pod vyhlídkou Bílá skála východně od obce Sklenná Huť. Téměř celý úsek nabídne pohodové stoupání lesní asfalto-štěrkovou cestou.
Jen samotný cca kilometrový závěr traversem k samotné vyhlídce hradu Radeč změní svůj charatker a konečně nabídne mnoho kořenů a kamenů.
Je tu fakt krásně. Zahoď kolo, proběhni mezi skalami, na poslední vyskoč a užij si úchvatný výhled na Zbirožský zámek, Křivoklátsko a při dobré viditelnosti i Krušné hory.
Stejně jako název této báječné vyhlídky i samotný výšlap je vskutku čertovský. Stosedmdesát výškových metrů na dvaapůl kilometru prověří snad každé nohy.
Povrch je poměrně rozmanitý - startuje na čistém asfaltu, pokračuje přes hliněnou cestu a štěrk, překlápí se do klasické lesní pěšiny opět plné kamenů a kořenů, konče velice úzkým a technickým výšlapem mezi kameny. Sami jsme si několikrát vyzkoušeli, že je celý úsek sjízdný a není bajk potřeba vést :o)
K samotné vyhlídce je potřeba se vyškrábat pěšky na vrchol skalky. Má to zase nový náboj. Rozhled do širokého okolí, který vpravo začíná pohledem na Radeč a pokračuje až do Brd a dále, je vskutku dechberoucí.
Přestože se v obci Sebečice dočkáš krátkého sjezdu, považujeme za výšlap na vyhlídku Babská skála celý téměř sedmikilometrový úsek táhnoucí se už od chatové oblasti pod obcí Drahoňův Újezd.
Cestou potkáš několik různých povrchu od štěrku, přes trávu, hlínu, bahno, kořeny, kameny až po jehličí a jeden velmi příjemný pohled na Křivoklátsko.
A i když posledních pár metrů k cílové vyhlídce, Babská skála, půjdeš vedle bajku, určitě nám dáš za pravdu, že to rozhodně stálo za to :o)
Nacházíš se na úrovni hladiny Berounky v obci Darová, v nejnižším bodě Rokycanské 15, pouhých 290 m.n.m.
Cestu k dalšímu kontrolnímu bodu zahájíš výživným stoupáním po trávě a štěrku cestičkou mezi ploty, kdy se na 240 m vyhoupneš o 40 m výš. Dalších 1,5 km na čistém asfaltu tě dostatečně zregeneruje, abys po překonání malého brodu absolvoval závěrečný výšlap opět plný kořenů, hlíny a kamenů.
Vyhlídka z tohoto místa není nikterak oslnivá, a tak si na ni počkej dalších cca 1,4 km. Díky nedávnému kácení stromů, se před Tebou objeví úžasný výhled na řeku Berounku, začínající pohledem na přívoz v Nadrybech, pokračujíc přes Plzeň až do... Kam prostě dohlédneš :)
Výšlap táhnoucí se téměř 5.2 km od hladiny řeky Berounky u Dolanského mostu, přes vyhlídku Kozí bouda, až do svého cíle na vyhlídce Holý vrch, patří, alespoň technicky, mezi nejvíce adrenalinem napumpované úseky.
Tuto část ocení především zkušenější bajkoví nadšenci, které jen tak nerozhází nějaký ten sráz, vedle úzké pešiny, místy dosahující hloubky přes 20 metrů.
Musím podotknout, dle mého názoru, že za deště se stává tato část Rokycanské 15 velmi zrádnou až nebezpečnou, a rozhodně doporučuji se jí při takových podmínkách vyhnout a raději zvolit trasu B.
A povrch? Od samotného začátku se střídá hlína, kořeny a jehličí s kameny a štěrkem. Prostě klasická lesní ňamka :)
Nenápadný kopeček nad obcí Bukovec u Plzně klame svým tělem. Jeden kilometr dlouhé stoupání s převýšením téměř 100 m však dává tušit, že zde nebude ani jediný metr úplně zadarmo.
Vše začínám podjezdem malého viaduktu po dlažebních kostkách přímo v Bukovci. Po 170 metrech, za autobusovou zastávkou, točíš doprava, vyškrábeš se průtahem pro pěší a máš cirka 280 m metrů mezi domy na dohřátí svaloviny.
Zbývajících šestset metrů uvozuje cedule s upozorněním na zvýšený výskyt divokých prasat. Zde začíná to pravé stoupání. Po hliněné cestě, místy opepřené kameny a kořeny, a široké sotva půl metru, se prodíráš mezi trávou a křovinami až na samotný vrchol.
Přestože je vše kolem zarostlé, výhled z rozhledny nabízí krásný pohled nejen na Plzeň, ale i do širokého okolí.
Více jak 6 kilometrů dlouhé, rychlé, poměrně jednoduché stoupání, s převýšením přes 170 m, končíčí na rozcestí pod vrcholem Na Pohodnici, se táhne už od řeky Úslava v Božkově v Plzni.
Po startu se musíš protáhnout mezi rodinnými domky. Naštěstí jde jen o pár set metrů a pak opět skočíš do přírody, kde na Tebe bude čekat štěrkové stoupání podél kanálu Božkovského potoka.
Následně Ti dá vydechnout skvěle odjíždějící štěrková pěšina podél stejného potoka. Poté přejedeš krásný zastřešený most jak z Vydry na Šumavě a pokračuješ stoupáním úzkou pěšinou až k přístřešku Poštovská. Cesta se pak začne opět malinko zvedat. Pár technický metrů nabídne stoupání lesní pěšinou před přejezdem silnice z Letkova do Kyšic, stejně jako lesní rychlovka a závěrečný přejezd kořenů.
Kontrolní bod se nachází na rozcestí žluté a zelené po objetí samotného vrcholu Na Pohodnici.
Standardní výšlap o délce 4.4 km a převýšením 142 m s lehce netradičním zahájením pod dálniční křižovatkou u obce Ejpovice.
Prvních osmset metrů po pevné štěrkovce přesně kopíruje dálniční přivaděč na Prahu. Přestože přírodní atmosféra pokulhává, nabídne těchto pár metrů pocitový klam, kdy bajk i přes stoupání uhání jak Šinkansen. Poté odbočíš doprava, protáhneš se kolem závory a pokračuješ po různých rychlejších površích, převážně štěrk a hlína, další 2900 metrů. Samotný téměř osmiset metrový závěr pak změní svůj charakter. Nabídne podstatně těžší terén plný jehličí, hlíny, kamenů a značných kořenů.
Na vrcholu u vysílače je příjemné posezení, především pak v pokročilých odpoledních hodinách. Vyhlídky na Rokycany se však dostaví až později, při následném vrstevnicovém traverzu.
Rozmanitý výšlap startující v nadmořské výšce 413 m.n.m. a konče ve výšce 560 m.n.m., táhnoucí se od hájovny Němčičky až po samotný vrchol Maršál nad zámkem Kozel.
Svým charakterem nepatří mezi fyzicky nejnáročnější, ale co zde pozbývá, dotahuje skladbou povrchů. Prvních dvanáctset metrů se odehrává na obyčejné zpevněné štěrkové lesní cestě. Další kilák přiostří a nabídně více povrchů protkaných hlavně kořeny. Závěr pak donutí majitele hardtailů k úvahám o celopéru :)
Samotný vrchol, až na pár průseků běhěm výstupu, nenabízí jakýkoli výhled do širokého okolí, přesto má tento point své kouzlo.
Náročný výšlap ke zřícenině hradu Lopata by se dal zahájit, pro Rokycanskou patnáctku nezvyklým, velmi rychlým asfaltovým sjezdem začínajícím pod kopcem Maršál. Kdy se necháš zaslepit a málem mineš odbočku doleva, nad zámkem Kozel, na NS Okolo Kozlu.
Najíždíš na štěrkovku, pokračuješ rovinkou po hrázi malého rybníčku nasledovanou rychlým stoupáním cca 400 m, zakončenou pěkným rychlým sjezdem. Prosím, pozor na chodce.
Po pár metrech kolem řeky Úslavy začne cesta opět pohodově stoupat, než odbočíš vpravo a po vrstevnici dojedeš a následně sklesáš na rozcestí pod Lopatou u Kornatického potoka.
Před sebou máš poslední opravdu náročné stoupání těžším terénem v délce cca 450 m, přestože do cíle Rokycanské patnáctky Tě ještě několik stoupání čeká. Výšlap ke zřícenině hradu Lopata je protkán hliněnou cestou plnou kamenů a kořenů, kdy otrlejší jedou přímo po staré cestě, ostatní využívají nově projetou pěšinu vpravo od ní.
© 2024, Robert Valecko
